Měsíc je vedle Slunce nejvýraznějším prvkem na naší obloze. Dáno je to tím, že je poměrně blízko (střední vzdálenost mezi Měsícem a Zemí je 384 403 km) a také tím, že je Měsíc velký. V rámci Sluneční soustavy je při porovnání s ostatními přirozenými planetárními družicemi (měsíci) náš Měsíc pátým největším a v poměru vůči své mateřské planetě (Zemi) je dokonce úplně největší. Rovníkový průměr Měsíce je 3 476 km, což je o něco víc než čtvrtina průměru Země. I díky tomu Měsíc způsobuje nebo ovlivňuje mnoho přírodních jevů a cyklů na Zemi.
Ze všech těchto důvodů Měsíc člověka odjakživa fascinoval. Lidstvo ho spojuje s různými významy. Některé jsou nadpřirozené. Mezi bohy starého Říma byla bohyní Měsíce Luna. Tento výraz se vžil i v češtině jako básnický výraz pro Měsíc. Starořeckou bohyní Měsíce je Seléné. I toto jméno se stalo jedním z rozšířených výrazů pro mnoho aspektů spojených s Měsícem. Měsíc má silný symbolický význam i v mnoha dalších rovinách. Když zůstaneme u náboženských symbolů a starého Řecka, v ikonografii helénistického období představoval půlměsíc panenskou bohyni lovu Dianu, neboli také Artemis (odtud vychází název aktuálního vesmírného programu NASA s cílem přistát právě na Měsíci). Protože Diana byla panenská bohyně, byl měsíční srpek používán i jako symbol panenství. V římskokatolické církvi je půlměsíc spojen s Pannou Marií. Mezi všemi světovými náboženstvími je však půlměsíc nejdůležitějším symbolem v islámu.
Kromě kosmologie či náboženských aspektů však Měsíc lidem už od prehistorie sloužil i k poněkud „hmatatelnějším“ účelů, například pro záznam času. Dokazují to výzkumy pravěkých maleb v jeskyních Lascaux na jihu Francie, kde je u vyobrazených jednotlivých zvířat součástí malby i sada teček. Jejich počet pak zřejmě značí počet lunárních měsíců souvisejících s reprodukčním cyklem daného zvířecího druhu.
Geografové najdou ještě daleko větší množství dalších úhlů pohledu, jak na Měsíc nahlížet. Alespoň některé z nich nabízí nové číslo Rozhledů.
Zobrazit obsah čísla | vydáno 20. 12. 2024