Abstrakt: Slovní spojení „krajinný ráz“ se používá pro označení charakteru krajiny. Tedy toho, jaké má krajina objektivně stanovitelné vlastnosti, ale i toho, jak je konkrétní krajina subjektivně vnímána člověkem. Proto je ráz krajiny na jedné straně určen reliéfem, klimatickými podmínkami, typem krajinného pokryvu, vývojem v minulosti, na straně druhé pak ale i tím, jaké mají o krajině lidé představy, jaké události se v ní odehrály. V České republice je termín krajinný ráz dokonce definován v legislativě (§ 12 zákona č. 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Podle této normy je krajinným rázem přírodní, kulturní a historická charakteristika oblasti. Za zvýšené hodnoty krajinného rázu jsou pak podle zákona považovány například zachovalé přírodní scenérie, harmonická kulturní krajina či soubory historických staveb. Naopak jako snížené hodnoty krajinného rázu jsou vnímány projevy neúcty člověka ke krajině. Pod tím si můžeme představit velkoplošnou těžbu nerostných surovin, průmyslovou výstavbu v kulturní krajině či rozsáhlé kalamitní holoseče v zalesněných oblastech.