Abstrakt: V srpnu 1968 jsme vyjeli do Moskvy se skupinou třinácti studentů, navíc dva učitelé z bratislavské přírodovědy a jejich tři studenti. Plni očekávání jsme měli před sebou týden na moskevské fakultě a exkurzích kolem Moskvy, dva týdny byly připraveny v Taškentu, Ferganě, Samarkandu a jejich okolí – tedy ve Střední Asii, poslední týden v tehdejším Leningradu. Zmatky před výjezdem z Moskvy nás velmi udivily. Věci u nás běžné se řešily hodiny a dny, stále se čekalo na různá povolení. Všude bylo třeba nalézt někoho jako přímluvce, aby tu podivnou skupinu z tehdy problémového Československa kamsi postrčil či protlačil. Ve Střední Asii bylo všechno skvělé – Samarkand a Buchara na řece Zeravšan pozvolna se ztrácející v poušti, výlet do pouště, tržiště plná ovoce záhadných jmen a stovek vůní koření, muslimské památky, minarety a medresy. Pro nás Středoevropany bez možnosti výjezdu něco úžasného.