Abstrakt: Když jsem ho poprvé uviděl, nemohl jsem popadnout dech. Nebylo to jen tím, že jako neaklimatizovaný gringo jsem se pořádně zadýchal při výstupu na střechu hotelu ve městě Huaraz, ležícím 3100 m n. m. v údolí řeky Santa. Byly to jeho oslnivě bílé ledovcové čepice a výška obou vrcholů, které na mě dodnes působí dojmem, že ať se na ně dívám z jakékoliv vzdálenosti, vždy jsou vysoko nad mou hlavou. Huascarán (6 655 m n. m.), nejvyšší vrchol žulového pohoří Cordillera Blanca v Peru, jsem znal z doslechu již od dětství. Věděl jsem, že pod ním zahynula v roce 1970 československá horolezecká výprava i se svým chilským kolegou, ale nikdy mě nenapadlo, že se budu zajímat o příčiny jejího tragického konce z pohledu fyzického geografa. V průběhu čtyř let jsem měl, v rámci projektů uskutečněných Karlovou univerzitou v Praze, možnost několikrát navštívit nejen údolí jezer Llanganuc, kde k tragédii naší horolezecké výpravy došlo, ale také podrobně prozkoumat okolí měst Yungay a Ranrahirca, kde ve stejnou dobu zahynuly tisíce místních obyvatel.